Díval se na ty rukavice, jak leží zastrčené na boku sedadla. Marně přemýšlel, zda patří postarší dámě, která seděla na sedačce, nebo zda si přisedla k rukavicím jako jejich spolucestující. Když na Svinovských mostech nastoupil, už na tom místě seděla.
Venku bylo pošmourno, šeřilo se. Spolucestující se tvářili otráveně a většina se sluchátky v uších cosi ťukala do telefonu. Ve vydýchaném voze visela nevlídnost dalšího všedního dne. Jakoby tomu odpovídalo i jejich oblečení – mezi šedými a černými kabáty a bundami se nenašla ani jediná výraznější barva. Možná tmavě vínová působila tak nejvýrazněji – ale to spíš díky nositelce, která kabát doplnila koženými rukavicemi a vkusným baretem. S rudou rtěnkou působila jako Francouzka. Ale na celou sedmičku vlekoucí se nasupeně na konečnou to bylo málo.
Rukavice ho fascinovaly. Byly jiné než zbytek kousků, ve kterých se cestující ukrývali. Námořnickou barvu měl rád. Do tohoto moře byly vyšity na hřbetech drobné květy rozličných tvarů a barev. Nejspíš se ani jedna nepodobala nějaké skutečné květině, kterou by znal, přesto si v duchu procházel zbytky znalostí, které mu zůstaly z dob soužití s bývalou ženou. Před pár lety se zbláznila do jógy, bylin, homeopatie a kakaových tanců, čemuž vůbec nerozuměl a jejich cesty se brzy rozešly.
Ty rukavice by jí ale slušely. Měla dlouhé štíhlé prsty. Když otvírala kabelku, kterou jí daroval ke čtyřicátým narozeninám, vypadala u toho stejně elegantně jako Jacquelin Kennedyová.
Povzdechl si. Pokolikáté už. Není dne, aby se sám sebe neptal, kde se stala chyba. A to jsou od sebe dva roky.
Na zastávce Fakultní nemocnice dotyčná vystoupila. Ale bez rukavic. Na Vřesinskou už cestoval skoro sám.
Zíral na tu dvojici, kdy jeden kus bez druhého absolutně nic neznamenal, ještě pár okamžiků. Jakmile ale tramvaj přejela světla na Vřesinské, tak se už dlouho nerozpakoval a po rukavicích se natáhl. Opravdu by jí slušely. A jak byly jedna jako druhá! Dokonalý pár.
Milá Pavlíno,
dovolila jsem si přečíst váš kratičký text o rukavicích. Kreativní psaní je, myslím, velmi podstatnou součástí všech her, které baví a jsou milým upozorněním na těžkosti nebo spíše možnosti, které přesahují naši momentální schopnost něco změnit (těžkosti) nebo umožnit (možnosti). Rukavice jsou dokonalým párem a Gamebook je dokonalým kamarádem všech kreativců. Těším se, že si zahraju.