Nejlépe se čte v tramvaji – tedy pokud je místo k sezení a člověk nemusí přesedat. Takhle ideální byla jednou cesta z Výškovic do centra Ostravy. Docela se na ni těšila.
Po obtížné studii Problémy a metody hospodářských dějin se Bergdoltova Černá smrt v Evropě: Velký mor a konec středověku jevila jako odpočinková literatura. Ne, musela uznat, že číst o utrpení, zkáze a změnách ve společnosti bylo náročné na psychiku. Ale zároveň pohlcující a kniha se četla jedním dechem. Proto hned, jak nastoupila na zastávce Nové Výškovice a našla volné místo k sezení, vytáhla z kabelky knihu a začala číst. Brzy přestala vnímat dění kolem.
“Ty jo, proč nejedeme?” Zvedla oči od knihy a rozhlédla se kolem. V tramvaji už nikdo nebyl. Z okna viděla jen pusto a prázdno. Koutkem oka zahlédla, jak řidička opouští kabinu a zavírá dveře. Konečně jí to došlo. “Aha, tak jsem na konečné na Hranečníku a ona si mě nevšimla. A ještě mě zamkla. No tak tu asi chvilku počkám.” Z protějšího okna pak viděla, že se řidička baví se svým kolegou, oba s cigaretkou v ruce. Pauza. “No tak to doufám, že další odjezd není až za hodinu, to bych asi musela začít bouchat na sklo a to by bylo pěkně trapné”, pomyslela si. Naštěstí nikam nespěchala, takže znovu otevřela knihu a pokračovala ve čtení.
“Co tu děláte?” vyjela na ni řidička překvapeně, když otevřela dveře tramvaje a spatřila ji, jak si v klidu čte.
“Já se moc omlouvám, začetla jsem se tady do knihy o černé smrti a zrovna ta pasáž, jak popisují praskání vředů, ta mě úplně pohltila, že jsem si ani nevšimla, že jsme dojeli na konečnou a mám vystoupit”, vysvětlovala.
Řidička na ni nevěřícně hleděla, jestli si z ní náhodou neutahuje.
“No ale vozidlo musíte na konečné opustit”, utrousila nakonec.
“Já bych odešla, ale ono bylo zavřeno, neměla jsem jak. A dobývat se ven násilím se mi taky zrovna nechtělo.”
“Co už s Vámi. Příště si dejte pozor”, povzdechla si řidička a zamířila do kabiny.
“Dám, slibuji.”
Nechat se zavřít v tramvaji bez možnosti úniku, s knihou o moru – to je nezapomenutelný zážitek…