Takový klasický fotbalový zápas mezi Baníkem a Spartou
„Sparta, Sparta, Sparta Praha šampiooooon!“ Spartanskými chorály doprovázeli natěšení fanoušci třískáním do stěn staré kloubákové karosy. Ta z posledních sil zastavila na zastávce u městského stadionu ve Vítkovicích a horda divočáků se vyvalila vstříc branám fotbalového chrámu. Slávek si otřel orosené čelo. „Ty vole, tak to bude dnes rachota jak Brno. A za dvě hodiny a něco zase zpět na vlakáč. Do řiti!“ Obešel dokola autobus. „Zmrdi!“ Nehtem se pokusil sloupnout nálepku z okna. Nešlo to, držela pevně jak Čvančarova střela na kopačce. „No fakt jsem zvědavý, co ti naši pajtaši budou vypravovat, až všechny tyto krásky půjdou do šrotu.“ Představa, že by vedení dopravního podniku pustilo na fotbal třeba double decker, ho pobavila natolik, až se rozchechtal.
Čekačku strávil tím, že si četl o florbalu. Mezi kolegy působil trochu exoticky, většina z nich fandila hokeji, fotbalu nebo obojímu. Třetí místo opanoval basketbal.
Po stanovené době s povzdechem nastartoval motor a přistavil u stadionu. Ani se nemusel dívat na sportovní zpravodajství, aby věděl, jak zápas dopadl. Zatímco baníkovcům visela šála schlíple kolem krku a stejně takové byly i jejich výrazy v obličeji, spartanští skákali jak čertíci z krabičky a objímali se. „Spartaaaaaa!“ Fanoušci se hrnuli do autobusu. „Ty voleee, tak už votevři ty dveře, ne?“ „Mlčky otevřel dveře a jen doufal, že ty kobylky bus nepřevrhnou.
Jakmile byl autobus dost plný, zavřel dveře. Šlo to ztěží a téměř okamžitě se vzduch naplnil pachem zpocených těl, cigaret a piva. Do toho se spusil hlasitý zpěv.
20 minut na svinovské nádraží. Tak jedem.